Dovednosti pro život

Jako máma 4 dětí neustále (již několik let) řeším kvalitu vzdělávání a to nejen ve škole, ale i mimo ni. Pro své děti hledám to nejlepší. Asi jako každý z nás, rodičů. Přemýšlím, zkouším a experimentuju. Váhám, zda je zrovna toto, to pravé. No, možná to taky znáte! A dost možná to zrovna vy neřešíte a dáte dítě do té nejbližší školy či školky…

Nedávno jsem narazila na zprávu ze Světového Summitu Inovace pro zdraví 2015, který se konal v únoru v Kataru. Zpráva byla věnována duševnímu zdraví dětí a jejich wellbeing, tedy jejich dobrému rozpoložení. Podle předkládané zprávy by se měla věnovat pozornost tzv. dovednostem pro život minimálně stejně velká (ne-li větší) jako výuce čtení a psaní. Ve zprávě se píše mimo jiné, že by se děti minimálně jednou týdně měly věnovat rozebírání a zacházení se svými emocemi, formulaci pozitivních životních cílů a práci s tlakem médií.

A tak jsem přemýšlela, co to vlastně jsou ty dovednosti pro život…

Dovednosti pro život

Určitě práce s emocemi se mi jeví jako nesmírně důležitá. Organizace času je také pro život nepostradatelná, chceme-li něčeho dosáhnout a být se sebou spokojeni. Pozitivní smýšlení, poslední dobou dosti zprofanované slovní spojení, leč také nepostradatelné pro naše dobré rozpoložení aneb wellbeing, chcete-li. Umění vyhledat si podstatné informace a dobře se v nich orientovat, umět si je zhodnotit a vytřídit. Umění komunikace a naslouchání, bez toho se také neobejdeme. V neposlední řadě to je také, alespoň pro naši zemi, znalost několika jazyků. Myslím minimálně dvou světových, našich sousedů a angličtiny. Kdo přidá ještě francouzštinu či španělštinu, tím lépe :-).

Napadají vás nějaké další? Napište mi, které dovednosti považujete za důležité pro život!

A teď mi řekněte, co z toho se naše děti ve škole učí!

Určitě záleží, kam děti zrovna chodí, ale troufám si říct, že je to hodně na nás, na rodičích! Abychom dětem pomohli získat potřebné dovednosti! Vždyť kdo z nás si nepřeje pro své dítě to nejlepší!

Na práci s emocemi pro vás mám jednu dobrou vlastní zkušenost. Před časem jsem svým dítkám koupila ojedinělou knížku, navíc ještě s roztomilým plyšákem Ferdou a několika mouchami. Děti knížku rády čtou a nejvíce se vždy těší na mouchy. Po několika přečtených kapitolách se velmi ochotně rozpovídali o svých zážitcích, které mi dosud byly utajeny. Ve vyprávění se přebíhají. Mám pocit, že jim to chybělo. I já sama jsem si uvědomila, že některé své emoce raději potlačuju…

K ostatním dovednostem se ještě vrátím a podíváme se jim na zoubek. Proto sledujte nové články!

Přeji příjemné  počtení s Ferdou!

Monika